Ještě šedesát let po holocaustu se o Němcích traduje, že mají křečovitý vztah k Židům. Buď víceméně latentní antisemitismus, nebo naopak velmi okázalý filosemitismus. Vzestup a pád televizního moderátora Michela Friedmana ale naznačuje, že situace se dostává do normálních kolejí.
Pohledný frankfurtský advokát Friedman (47) se během kariéry dobral mnoha funkcí. Ještě minulý týden zasedal ve spolkových orgánech konzervativní CDU, držel místopředsednický post v Ústřední radě Židů v Německu, předsednický v Evropském židovském kongresu, pracoval jako televizní rada v ZDF (něco jako česká ČT 2) a byl členem Česko-německého diskusního fóra, kterého se nicméně nezúčastňoval. Hlavně ale jednou za čtrnáct dní moderoval talk-show „Friedman“ na veřejnoprávní ARD, kde si za své nekompromisní mravokárné soudy vysloužil přezdívku Inkvizitor. K roli moderátora ho předurčovalo temperamentní vystupování a pohotový, ostrý jazyk. Protiváhou byla jeho nápadná sebestřednost, teatrálnost a těžko stravitelný patos. Když napsal článek nebo vyplnil dotazník do společenského magazínu, text se jen černal vykřičníky.
Autor si živě vzpomíná na Friedmanovo vystoupení ve vídeňském Burgtheatru, když se před třemi a půl lety Rakousko kvůli účasti xenofobních Svobodných v kabinetu lidovce Wolfganga Schüssela ocitlo pod evropskou karanténou a do Vídně se sjížděli pokrokoví intelektuálové. Michel Friedman se na prknech nejslavnější vídeňské scény držel za ruku s francouzským filozofem…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 38 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
