Nedávné poselství britského ministra financí Gordona Browna, že jeho země není ještě připravena přijmout euro, bylo především politikou: lahodilo převažující většině Britů, kteří se nechtějí zbavit libry. Ovšem mělo i své ekonomické pozadí. Brown ustavením svých vlastních kritérií pro vstup Británie do eurozóny dlouhodobě nepřímo zpochybňuje vážnost a smysl známých maastrichtských kritérií. Z Brownových pochyb by se mohlo poučit i Česko a ostatní noví členové Unie, kteří už na rozdíl od Británie nemají možnost se projektu společné měny vyhnout.
Pět zkoušek z dospělosti
Podle maastrichtských kritérií musí adepti na přijetí eura obstát v pěti zkouškách. Už před vstupem do eurozóny by měli mít především velmi stabilní kurz měny. Inflaci a úrokové sazby musí stlačit na úroveň nejúspěšnějších zemí eurozóny. A navíc mají prokázat schopnost uřídit své veřejné finance: každoroční schodky a také celkový veřejný dluh. Takto nastavená kritéria však někteří ekonomové kritizují.
„Jedním z hlavních důvodů pro přijetí eura má být odstranění kurzové nejistoty,“ řekl známý americký ekonom Paul Krugman. Provokativně se proto ptá, zda země, která je dlouho před vstupem schopna zajistit zřetelnou kurzovou stabilitu, má vůbec ještě důvod euro přijímat. Totéž podle Krugmana platí i pro dlouhodobé úrokové sazby a inflaci. Buď je ekonomika stabilní a zdravá sama o sobě, pak nemá mnoho důvodů vyměnit důvěryhodnost své ekonomiky za spojení s jinými,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 38 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
