Návrh na odebrání licence k vysílání není vždy útokem na svobodu slova. Může být motivován i zcela opačně. Zatímco však leckterému provozovateli vysílání, zejména rozhlasového, již členové Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) vyhrožovali, pak v případě, že kdokoli navrhl zahájit správní řízení s CET 21, pokaždé většinově smetli návrh se stolu.
Šelmy v české džungli
Demokratický stát je zařízením všech občanů a v oblasti vysílání by měl umožňovat podnikání s jejich majetkem (sadami frekvencí) jen za podmínek stanovených ve prospěch veřejnosti. Licence se většinou draží, aby měli občan i země přínos nejen informační (rekreativní, v možnosti výběru atd.), ale i finanční. Dosažené zisky jsou pak naprosto zaslouženým a logickým vyústěním tržních aktivit.
CET 21 obdržel licenci v roce 1993 od nekompletní rady (měla tehdy jen šest členů z devíti) na zcela jiný projekt, než podle kterého začal vysílat. Takovým rozhodnutím byli poškozeni zejména diváci – skuteční vlastníci éteru darovaného majitelům CET 21 – a obchodně pak všichni ostatní účastníci výběrového řízení. CET 21 totiž na rozdíl od nich nepředložil „komerční“ projekt, nýbrž plán „superveřejnoprávní“. Poté co licenci obdržel, od základu jej změnil. Podvod. Na diváky i konkurenty. Jen díky mimořádné toleranci vůči České republice jsme se již tehdy vyhnuli zcela oprávněné…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
