Mimochodem

Při prvním letošním nákupu jsem se ubezpečil, že rum je stále ještě k dostání. Setrvá na regálech, dokud se nevypijí zásoby z předchozích let, ale pak se definitivně rozloučíme. Od letoška začíná být ona pozoruhodná tekutina vyráběna pod jiným jménem, aby neohrozila náš vstup do Evropské unie. Zůstanou jen vzpomínky, z nichž mnohé by leckdo raději zapomenul.

Když jsme na prahu dospělosti začali navštěvovat pohostinská zařízení, nechtěli jsme se ztrapnit před ostřílenými štamgasty chybnou objednávkou něčeho ostřejšího. S klášterním tajemstvím, griotkou či pradědem bychom působili zženštile, s becherovkou či fernetem jako hypochondři, vodka by odhalila, jak vroucně milujeme Sovětský svaz, a starý myslivec mohl vyvolat poznámky, že si hrajeme na lepší lidi. A tak jsem si jako John Silver z Ostrova pokladů poroučel rum. Šlo o název, což bruselští byrokraté sotva pochopí, ale jinak mi ten nápoj, který svou funerální nasládlostí překrýval podezřelé ocasy laciného lihu, nikdy moc nechutnal.

Pravý rum je dítětem Karibiku, v evropských přístavech jej námořníci pili už v osmnáctém století, do vnitrozemí však pronikal jen zvolna. O to překvapivější je letitá popularita rumu v Rakousku a Čechách. Rumový ostrůvek uprostřed kontinentu má ostře vymezené hranice, za nimiž vládnou přirozenější chutě ovocných či obilných destilátů, my však nutíme bramborový líh, aby si hrál na exotický původ ze subtropické třtiny. Historie užívání alkoholu je do značné míry utajena, leccos si…