Irácká smršť se blíží

Centrální bagdádská ulice Sadún se probudí, když se otevřou rolety čajoven a muži si na chodníku dopřejí první sklenku sladko-trpkého nápoje. V tuto roční dobu se teploty v noci spustí až k nule a ani ve dne není vedro, takže se mnozí z nich zrána vystavují slunci. Je zima – doba, jak každý Iráčan ví, vhodná pro válku.

Vědí to také Američané daleko za bagdádským obzorem. Po předloňském 11. září se leitmotivem jejich politiky stala doktrína o preventivní likvidaci všech, kteří ohrožují světovou bezpečnost. Nejvýše na seznamu je právě Irák. USA se bojí, že vyvíjí zbraně hromadného ničení, jimiž zaútočí na okolní státy. Zaútočil tak ostatně už dvakrát v minulých dvou desetiletích. Nebo že zbraně dá teroristům, aby spáchali nové, ještě ničivější 11. září. Spojené státy chtějí zdejší režim svrhnout. Možná to jsou na dlouho poslední dny, kdy mohou muži na Sadúnu takhle v klidu vysedávat.

Pohled muže s knírem

Možná to však také jsou na dlouho poslední dny, kdy může zahraniční novinář přiletět do jordánského Ammánu, sehnat si dálkový taxík a vydat se dálnicemi přes poušť tam, kde, jak soudí podstatná část světa, zlo našlo výbojné útočiště. Příjezd k hraničnímu přechodu Al Kadísija, nad jehož branou se pne vysoký oblouk s obrazem sveřepě se tvářícího Saddáma Husajna na svorníku, jen podtrhuje dojem cesty do pekel.

Odbavení je poměrně rychlé. Celníci se zajímají především…