2003/13

Barma je podle organizace Human Rights Watch zemí s nejvyšším počtem dětských vojáků, stále je tu kolem 1200 politických vězňů, kteří jsou drženi dlouhodobě na samotkách a krutě vyslýcháni.

Po pětidenním procesu s Karlem Srbou a trojicí jeho společníků je zřejmé jedno: vražda známé investigativní reportérky Sabiny Slonkové se skutečně chystala. Všichni obžalovaní až na Srbu se k tomu přiznali. Z výslechů sice zatím nepadl jednoznačný důkaz, že Srba vše organizoval, na druhou stranu byl ale někdejší agent vojenské rozvědky a generální sekretář ministra zahraničí jediným členem spolku, který měl k činu jednoznačný motiv i peníze.

Kolikátou válku už vlastně vidíme v televizním přenosu? Tak se může zcela oprávněně ptát každý, kdo strávil značnou část života v mírové strnulosti studené války a pak se za posledních třináct let nestačil divit. Nynější americko-britské tažení proti Saddámu Husajnovi se však v mnoha ohledech od již navyklých válek liší. Ve čtvrtek po půlnoci vypršelo ultimátum amerického prezidenta George W. Bushe, týž den nad ránem dopadly na Bagdád první bomby a už v pátek se rozjela pozemní ofenziva z Kuvajtu. To je rychlost, jaká tu od pádu berlínské zdi ještě nebyla. Z hlediska osudu celé planety je ovšem mnohem důležitější jiná věc. Nejenom že tato válka začala bez přímého posvěcení OSN (to už tu bylo třeba v případě Kosova v roce 1999), ale především jde o premiéru války preventivní. A ta přináší dosud nepoznaná rizika.

V noci ze středy na čtvrtek začala druhá válka v Perském zálivu. Bude se zásadně lišit od té první v roce 1991, Američané si kladou větší cíl než tenkrát: už nejde o zastavení či odzbrojení Saddáma Husajna, ale přímo o jeho svržení. USA věří, že vyhrají rychle, s polovičním počtem vojáků a s menšími ztrátami na životech svých i iráckých civilistů. Při operaci hrozí řada rizik, nejvíc starostí však Američanům dělá, co přijde poté – jak bude vypadat poválečný Irák.
Už před půl rokem se v amerických novinách objevovaly pravděpodobné scénáře průběhu operace. Vesměs v nich převažoval optimismus, opírající se o obrovskou převahu Spojených států ve vojenské technice. „Válečná kampaň bude nejpozději do 30 dnů hotova,“ napsal v říjnu pro Wall Street Journal bývalý generálporučík amerického letectva Thomas McInerney v článku „Osvobozovací blitzkrieg“. Během prvních 72 hodin Američané ovládnou vzdušný prostor, pak obsadí strategická města – Basru na jihu a Mosul na severu – a většinu ropných polí, předpovídal při pohledu na mapu generál. Invazním silám podle něj bude stačit 10krát méně lidí, než činí počet iráckých vojáků. Vojenská teorie přitom dříve uváděla, že útočník musí být 3–5krát početnější než obránce. „Je třeba jasně říci, že sýčkové podávají zkreslený obrázek Saddámových možností, stejně jako ho podávali v roce 1991,“ napsal McInerney. „Tato válka bude méně obtížná a rychlejší, byť to nebude žádný valčík.“ Vycházel z toho, že irácká armáda je oproti roku 1991 třetinová a neprovedla žádnou výraznější modernizaci.