2003/12

<

Stačí mít odhodlání a trochu peněz a už dnes se celá Evropa může stát normálním životním prostorem.

Bývalý ministerský sekretář Karel Srba nastupuje toto pondělí před soud coby podezřelý organizátor nájemné vraždy – a současně hraje hlavní roli i v dalším veledůležitém kusu. S tímto mužem totiž souvisí také hluboká krize ve vojenské zpravodajské službě. Srba byl jejím dlouholetým agentem a jeho zatčení obrátilo pozornost k otřesným věcem. Například k tomu, že mezi vojenskými špiony pracuje skoro stovka bývalých spolupracovníků StB, kteří – jak prozradil ředitel služby Josef Prokš minulý týden Mladé frontě – si prý celá léta kopírovali „pro svou potřebu“ tajné informace včetně těch dodávaných Severo-
atlantickou aliancí. Všichni budou muset službu opustit, dušuje se dnes ministr obrany Jaroslav Tvrdík. Vadou na kráse toho všeho rozhořčení ale je, že o existenci estébáků ve vojenské rozvědce věděli šéfové rezortu nejméně čtyři roky.

Tony Blair to minulý týden trefil: diplomatické řešení války v Iráku je méně pravděpodobné než kdy dříve a vojenská akce naopak pravděpodobnější. Týden, který měl rozhodnout o schválení války v Radě bezpečnosti OSN, opět – po kolikáté už? – o ničem nerozhodl a vše se jen posunuje. Francie a Rusko nadále stojí za svým vetem proti takové válce a Amerika nadále stojí za vojenskou operací proti režimu Saddáma Husajna. Pokud prezident George W. Bush – po kolikáté už? – na poslední chvíli přistoupil na odklad světového rozhodnutí a přitom mají USA v Perském zálivu na dvě stě tisíc vojáků, prakticky se nabízejí jen dva scénáře: buď Američané rychle získají podporu Francie a Ruska (nebude hrozit jejich veto), nebo už natvrdo vezmou rozhodnutí do svých rukou.
Mediálně to zajímavé není. Koho z televizních diváků by zajímalo názorové přetahování v budově OSN? Ale mělo by. Půjde o největší válku od roku 1991.