Minulou středu zastřelil v Praze pacient svého lékaře, ortopeda z nemocnice na Bulovce, a po vraždě obrátil zbraň i proti sobě; o den později v nemocnici zemřel. “Jsme jako štvaná zvěř, vystavená na milost a nemilost každému, kdo si z nás udělá rohožku. Veřejnost i zákony jsou na straně pacientů,” postěžoval si minulou středu v MF Dnes šéf zavražděného Pavel Dungl. “A žádná ochranka tu není.” Primář Dungl mluví v pochopitelném šoku. Ale tu otázku přesto nelze nepoložit: neměl obdobně zoufalé pocity – že zákony jsou proti němu a že je vystaven na milost a nemilost lékařům – i střílející pacient?
Pacient František Vít (33) si nechal operovat kyčel, protože měl jednu nohu kratší. Ortopedovi Václavu Štědrému se sice nohu prodloužit povedlo, pan Vít však chodil ještě hůř než předtím a navíc ho trápily bolesti. Po čase žádal nový zákrok. Lékař i jeho kolegové z Bulovky ale považovali operaci za zdařilou, a když pacient nedal pokoj, nechali ho v rámci běžných vyšetření prověřit i psychiatrem. Podle jeho nálezu byl pan Vít v pořádku.
Primář Dungl trvá na svém, že minulý týden střílel “nenormální člověk”. Pak ale nemá smysl volat po ochrance. Smrtelný střet s duševně nemocným je cosi na způsob přírodní katastrofy, nemá žádné viníky a nelze kvůli jeho výjimečné hrozbě stavět ke každému lékaři bodyguarda.
V tomto konkrétním případě už je bohužel zbytečné se přít o to, zda operace byla perfektní, nebo zfušovaná. Jedno…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
