Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
Komentáře Agenda Kontext Rozhovory Archiv
2003/11 • RESPEKT 11/2003
I_obalka_R22_oprava Koupit předplatné
 
v11.gif

2003/11

Koupit vydání
v10.gif Vydání 2.–9. 3. 2003 v12.gif Vydání 16.–23. 3. 2003
Editorial
Editorial Tomáš Němeček
Minulý týden
Minulý týden Ivan Lamper
Scéna
Scéna Respekt
Dopisy
Dopisy Respekt
Kultura
Mimochodem Viktor Šlajchrt Weiner píše z Paříže Viktor Šlajchrt Tři poslanci a donkichot Petr Třešňák Rozladěný mejdan s Flaming Lips Ondřej Štindl Lev, který se bojí kousat Dominika Prejdová Všichni jsme Balkán Jaroslav Pašmik
Diskuse
Přesah podle V. K. Adam Šůra Proč je dobře, že vyhrál Klaus Petr Kamberský
Civilizace
Digitální naděje a hrozby Petr Koubský Kaleidoskop Lukáš Čermák Dobře utajená pandemie Vojtěch Novotný
Rozhovory
Za tu možnost jsem pořád vděčná Tomáš Němeček
Téma
Muž, který začal kojit Petr Třešňák, Martin Kontra Může se český výtvarník dostat až do zpráv na CNN a v New York Times? Odpověď zní: Ano. Neonové blikající srdce instalované loni v listopadu na Pražský hrad Jiřím Davidem přitáhlo pozornost světových médií a zdánlivě zbytečná věc, umístěná všem na očích, vyvolala sérii ostrých polemik v novinách i mezi lidmi. Nediskutovalo se přitom jen o srdci samotném, ale i Václavu Havlovi, podobě Pražského hradu, národních stereotypech. Tak vzrušenou debatu nad uměním v ulicích Česko nezažilo od roku 1991, kdy mladý sochař David Černý přebarvil na růžovo osvoboditelský tank číslo 23. Obě události symbolizují trend, jehož hlavním sdělením je, že se zdejší výtvarní umělci zabydleli na kulturní scéně jako vtipní a provokativní komentátoři společenského dění. Nebo ne?
Zahraničí
Nezkrotné Pankisi Jaroslav Spurný Malta je pro Kateřina Šafaříková Evropa, můj osud Kateřina Šafaříková Po zatčení muslimů to v Keni vře John Khakhudu Agunda Jen raubíři si vědí rady Robert F. Lamberg
Ekonomika
Třikrát na okraj Zbyněk Petráček, Lenka Zlámalová Jak se řekne holandsky Enron Lenka Zlámalová Konto mrtvé babičky Marek Pokorný Simulanti, stavbaři – a dost Lenka Zlámalová
Domov
Připomeňme si Lucie Dorůžková Buzková chystá jed Hana Čápová Železnice proti ústavě Jana Neumannová Proč vláda nic nedělá Ondřej Kundra Chlapec s nevinnýma očima Eliška Bártová Na jihu Čech se hádají vědci Josef Greš Ještě se nezacelily rány po rozkolu na pražské teologické fakultě a už se mraky stahují nad další vysokou školou. Tentokrát jde rovnou o budoucnost celé Jihočeské univerzity. Pochyby nad volbou do tamního akademického senátu se staly roznětkou ke konfliktu, který teď otřásá celým ústavem. Jedna strana sporu varuje: univerzitu chce ovládnout klika podprůměrných a zabránit reformám. Druhá strana oplácí stejným kalibrem: školu ohrožují arogantní vědci, jejichž ambice vnášejí na akademickou půdu nezdravé soupeření. Prosincová volba do akademického senátu Jihočeské univerzity byla významnější než jindy: vzešli z ní totiž senátoři, kteří budou letos na podzim volit rektora. V polovině ledna si nový senát zvolil předsedu – rozdílem jediného hlasu se jím stal vedoucí katedry práva na zemědělské fakultě, advokát Rudolf Hrubý. Záhy se však rozhořel spor.
Komentáře
Po moru přišla chřipka Marek Švehla USA slibům nevěří Teodor Marjanovič Týden s Klausem Erik Tabery Schüssel sází kariéru Zbyněk Petráček Ve hvězdách Zbyněk Petráček Je správné ničit dětem život? Hana Čápová, Eliška Bártová Jsou to zdánlivě jednoduché otázky. Odpovědi na ně se totiž zdají být nad slunce jasné. Může veřejné školství prospívat zlomku dětí za cenu, že většině škodí? Mělo by dítě doplácet na neschopnost učitele? Může mocenská elita ničit život některým dětem tím, že jim brání ve vzdělávání? Každý řekne, že nic takového by se dít nemělo. Přesto je to každodenní realita našeho školství. Velký prst úředníka začne zdejší děti rozdělovat už v šesti letech. Každé dvacáté pošle z kola ven. Pět tisíc dětí – třikrát víc než v sousedním Rakousku – dostane každý rok nálepku „mentálně zaostalé, obtížně vzdělatelné“ a alou do lavice zvláštní školy. V deseti letech potká děti další selekce. Tentokrát z normálních škol odchází desetina těch „nadaných“ na státní osmiletá gymnázia. Další životní osud dětí z obou skupin je od této chvíle prakticky jasná. Na ty první čeká v lepším případě doživotní úděl pomocného dělníka, v horším fronta na pracovním úřadě. Na ty druhé pak veškeré výhody a šance života příslušníků moderních elit.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte