2003/10

Od chvíle, kdy loni v listopadu klesl u Galicie ke dnu tanker Prestige, se v evropských vodách dostala do nesnází další tři ropná plavidla. Hladinu moře pokryl černý škraloup u Gibraltaru, SOS zaznělo z kanálu La Manche a ze severu Británie. Zprávy se ve všech případech nesly ve stejném duchu: připomínkou hrůzy z Prestige, dobrovolníků v bílých kombinézách, zalepených ptačích těl a smutku ve tvářích rybářů. Právě tím posledním se ale realita v Galicii tři měsíce po havárii vzdaluje svému mediálnímu obrazu. Leckterý Galicijec říká, že skrz ropnou skvrnu možná svítá regionu na lepší časy.
Zelené, řídce osídlené galicijské kopce, porostlé borovicemi a eukalypty, se cestou k oceánu svažují k drsnému skalnatému pobřeží. Mezi nedostupnými útesy a spletitými zářezy ústí řek, takzvanými rías, tu a tam probleskují bílé písečné pláže. Skutečně bílé jsou však jen zpovzdálí. Při bližším pohledu si nelze nevšimnout všudypřítomných černých žmolků. Do nosu vzápětí uhodí asfaltový zápach a cizinci se nabídne pohled na zkázu v celém jejím rozměru. Pobřežní skály pokrývá souvislý černý povlak, táhnoucí se až k horizontu.

Protože se dosavadní členové Rady České televize nedokázali shodnout na novém šéfovi veřejnoprávního média, zůstane volba pravděpodobně až na jejich nástupcích. Novou radu by přitom neměli jmenovat jen poslanci, ale nově i senátoři a premiér na návrh vybraných veřejných institucí. Počítá s tím zákon o ČT, který ministerstvo kultury předloží v blízké době do Poslanecké sněmovny. Řada politiků a političek z dolní komory se ovšem na ztrátu svého „televizního vlivu“ nedívá nijak přátelsky.
I když se ve středu na sebe radní zdálky usmívali a při zdravení se častovali polibky, jejich žoviálnost zhasla už pár minut po oficiálním začátku volby ředitele ČT. První spor se vedl o to, zda má šest vybraných finalistů přednést slib, že radním během výběrového řízení nic nezatajili. Padala přitom ostrá slova. „Prosím všechny přítomné kandidáty na ředitele, aby to, co tu říkáme, brali s humorem a nenechali se námi urazit,“ snažila se jim ulomit hrot radní Jana Šilerová. To ještě bylo možné zahlédnout na tvářích v jednacím sále tu a tam úsměv. Ale pak začalo jít do tuhého.

V pátek 28. února parlament zvolil nástupce Václava Havla. To je dobrá zpráva. Hledání, které na dva měsíce paralyzovalo tuzemskou politiku, je u konce.
Špatná zpráva zní, že nový prezident Václav Klaus získal úřad, o němž podle svých slov „snil“, díky kšeftu s komunisty, o jehož podstatě se veřejnost nic nedozvěděla.
Václav Klaus je na vrcholu a zároveň v cíli své politické cesty. Nemusí dál soupeřit o moc a prestiž, obojího už nebude mít víc. Jako desátý prezident na Pražském hradě dostal šanci nově stanovit, co tato funkce obnáší, jaká je úloha prvního úředníka státu a co od něj očekávat. I těm, pro něž zvolení Klause znamenalo noční můru či špatný vtip, nyní nezbývá než novému prezidentovi popřát hodně štěstí.