Reklama
Předplatit
Respekt
komentáře
agenda
kontext
rozhovory
podcasty
Vyhledávání
2003/14 • RESPEKT 14/2003
Archiv
Koupit předplatné
Předplatit
Přihlásit
2003/14
14/2003, 30. 3. – 6. 4. 2003
Koupit vydání
Vydání
23.–30. 3. 2003
Vydání
6.–13. 4. 2003
Editorial
Editorial
Tomáš Němeček
Minulý týden
Minulý týden
Ivan Lamper
Scéna
Scéna
Respekt
Dopisy
Dopisy
Respekt
Zahraničí
Z minulého týdne
Zbyněk Petráček, Kateřina Šafaříková
Jak Sejm šetří korupci
Matěj Stránský
Koka bude naší vlajkou
Markéta Pilátová, Jiří Sobota
Hra na konec zabíjení
Josef Pazderka
Dobré víly v uniformách
Tomáš Vlach
Další Kurdy nechceme
Marek Švehla
Saddámův soused do nepohody
Marek Švehla
Kultura
Mimochodem
Viktor Šlajchrt
Musíme se přestat bát
Dominika Prejdová
Seance s Meyrinkem
Erik Tabery
Ženy ze železa
Jiřina Šiklová
Ministr hraje reggae
Petr Dorůžka
Nebezpečná cesta do ráje
Martin Kontra
Diskuse
Kdo bude na řadě příště
Respekt
Civilizace
Uživatelé všech sítí, spojte se
Petr Koubský
Kaleidoskop
Josef Greš
Španělský sever proti jihu
Markéta Pilátová, Jiří Sobota
Rozhovory
Letos předčasné volby nechceme
Tomáš Němeček
Téma
Co je to za válku
Marek Švehla, Teodor Marjanovič, Tomáš Němeček
Válka pokročila do druhého týdne. Spojenci obklíčili Basru, přiblížila se bitva o Bagdád. Pozemní invaze bez předchozího masivního bombardování šetří životy civilního obyvatelstva, naráží ale na poměrně tuhý odpor. Žádné jásající davy zatím vstříc vojákům protisaddámovské koalice nepřišly. Prezident Bush nařídil poslal na frontu posily. Do druhého týdne vstoupila také celoevropská diskuse, co si s válkou počít. I tady dochází k posunům. Jejich rozsah a směr zachycují následující reportáže.
Ekonomika
Třikrát na okraj
Zbyněk Petráček, Tomáš Němeček
Družstevníky překvapil děda Mráz
Marek Pokorný
Klid na práci, prosím
Tomáš Němeček
Vyhrajte do 30 dnů
Lenka Zlámalová
Domov
Připomeňme si
Ondřej Kundra
Individualisté jdou Špidlovi po krku
Ondřej Kundra
„Jsem přesvědčen, že napjatá atmosféra v ČSSD se nyní zklidní. Je třeba odložit staré války a pustit se do práce a myslet na lidi,“ hýřil optimismem po svém potvrzení předsedou ČSSD na víkendovém sjezdu partaje Vladimír Špidla. Jen o několik metrů dál na chodbách Kongresového centra v Praze ale nespokojení delegáti dávali hlasitě najevo, že tato představa je iluzorní. „Jestli budu respektovat nové vedení strany? Obecně můžu říct, že jsem poslanecký slib neskládal do rukou vedení. Jsem odpovědný hlavně voličům a podle toho se budu chovat,“ říkal do novinářských mikrofonů poslanec Petr Lachnit. „Nemohu vyloučit, že se budeme v budoucnu chovat jinak, než po nás bude žádáno. Jsme přece individualisté,“ přidal se senátor Jan Fencl. Špidla tak dostal jasný signál, že poslanecká rebelie v řadách ČSSD pokračuje.
Té noci nikdo nespal
Eliška Bártová
Nemůžu křičet, že chci válku
Erik Tabery
Olomoucký terorista hrozí dál
Jaroslav Spurný
Na pranýři ve Štrasburku
Jana Neumannová
Komentáře
I Mach smí nadávat
Tomáš Němeček
Špatné vtipy šéfa BIS
Jaroslav Spurný
Sudetský automat
Adam Drda
Špidla přežil, krize nekončí
Erik Tabery
Ve hvězdách
Zbyněk Petráček
Bagdád není Hollywood
Zbyněk Petráček
Zubožení Iráčané vítají své osvoboditele. Armáda Saddáma Husajna se vzdává po desetitisících. Bagdádská propaganda umlkla vzápětí poté, co budovu tamní televize srovnaly se zemí americké bomby. Proti Saddámovi se zdvihne odpor – snad ho svrhne i někdo ze superloajálních Republikánských gard. Vítězství přijde brzy a zákonitě, děj se co děj, protože jinak to být nemůže, takže hurá na Bagdád. Nic z toho není pravda, žádná z těchto euforických představ se neuskutečnila, řekne si čtenář novin či divák televize po prvním týdnu útoku na Irák, první preventivní války v moderní historii. Realita, alespoň ve své mediální podobě, je věru jiná. Američané jsou sice před Bagdádem, ale hlavní bitva je teprve čeká, navíc nemají zajištěný týl. Iráčané – i ti, co nefandí Saddámovi či žijí v exilu – se vyslovují proti spojeneckému útoku a jako by se semkli. Vzdalo se pár tisíc vojáků, nota bene záklaďáků. Televize stále vysílá, ukazuje spojenecké zajatce a Saddám v ní řeční, jako by se nechumelilo. A hlavně: Američané a Britové ještě nepřesvědčili ani své západoevropské spojence, natož svět, že tato cesta je úspěšná, natož jediná možná. Je tato skepse oprávněná? Nebo jde jen o kiksy, jaké se dějí v prvních fázích jakékoli války? Pravda, korektury původní euforie jsou skutečně namístě, ale realita zatím vypovídá pro druhou možnost. Vždyť přes všechny problémy spojenci postoupili za pět dnů války o 500 kilometrů, definitivně dobyli přístav Umm Kasr, zlomili odpor u Násiríje, překročili Eufrat, otevřeli druhou cestu na Bagdád a sami Američané se rozhodli vyslat do Iráku dalších 100 tisíc vojáků.
Inzerce •
Předplatitelům reklamu nezobrazujeme
Vyhledávání
Autor
Rubrika nebo tag
Rok vydání (např. 1994-2001)
Zavřít vyhledávání
Tip:
Vyhledávejte dle autora pomocí autor:
autor:”Erik Tabery”
další tip
Výsledky vyhledávání
Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Nejvíce hledáte