„Úspěch, který předčil všechna očekávání“, „potvrzení nezvratnosti mírového procesu v zemi“, „vyřešení posledního problému ruské územní celistvosti“ – takto a mnohými dalšími superlativy nazývali minulý týden ruští politici včetně prezidenta Vladimira Putina ústavní referendum, které proběhlo v Čečensku. Přestože by jim masová účast čečenských voličů a jednoznačně pozitivní výsledek hlasování měly dát za pravdu, opak je pravdou. K míru a zastavení násilí má tato kavkazská republika stejně daleko po referendu jako před ním.
Kadyrov ví, co chce
V Čečensku se hlasovalo o návrhu nové ústavy, která by zemi po jejím obsazení ruskými vojsky dodala státní strukturu. Za tímto vcelku zřetelným důvodem se ovšem skrývaly mnohem důležitější věci. Mos-kva se referendem snažila potvrdit začlenění Čečenska do Ruské federace, legitimizovat tamní Kremlem dosazený režim a naopak definitivně odmítnout legitimitu bývalého čečenského prezidenta Aslana Maschadova – ten se nyní skrývá kdesi v horách Severního Kavkazu.
Projekt čečenské ústavy se stal úhelným kamenem politického osudu zejména Achmada Kadyrova, šéfa čečenské promoskevské administrace. Od léta 2000 proto pod jeho kontrolou a s požehnáním Kremlu začal vznikat ústavní návrh. Kadyrov, jenž se mimochodem netají svým záměrem být příštím čečenským prezidentem, nic neponechal náhodě. Už v…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
