Více než padesát let uběhlo od chvíle, kdy byla paní Irina (78) zatčena ve svém pražském bytě Státní bezpečností, odvlečena od manžela a dcery a násilně deportována spolu s dalšími vězni do sibiřského lágru Tajšet. Podobný osud postihl i stovky dalších ruských exulantů, kteří do Československa utekli před bolševickou diktaturou ve 20. letech minulého století. Ačkoli měli československé občanství, Rudá armáda je při svém osvobozování Československa na sklonku 2. světové války pozatýkala a unesla zpět na území Sovětského svazu, kde skončili na základě vykonstruovaných procesů jako vězni v tamních lágrech. Československý stát mohl těmto únosům zabránit, ale neučinil to. Netrval totiž na dodržování smlouvy se Sovětským svazem z května 1944, podle níž spadali českoslovenští občané na území osvobozeném Rudou armádou pod pravomoc místních civilních orgánů. Také polistopadová reprezentace země se až dosud odmítala k utrpení lidí vydaných vlastní vládou cizímu peklu jakkoli znát. „K odškodnění československých občanů odvlečených po 2. světové válce nepřikročila žádná československá vláda, tedy nejen ta současná,“ odpověděl loni vicepremiér Pavel Rychetský (Respekt č. 34/2001) na otázku, proč sociálnědemokratický kabinet tuto kauzu nijak neřeší. Nyní se však paní Irina a dalších přibližně tři sta podobně postižených občanů satisfakce přece jen dočká. Poslanecká sněmovna totiž schválila minulý týden zákon, který počítá s jejich odškodněním. "Požadavek můžou vznést lidé, které…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 36 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
