Uplynulých dvanáct měsíců poznamenalo hned několikero voleb po Evropě, jejichž význam přesáhl státní hranice. Jedny takové proběhly v Irsku, byť to zní překvapivě. Irové totiž loni odmítli schválit rozšíření Evropské unie a tehdejší vláda v Dublinu slíbila jak partnerům z EU, tak z kandidátských zemí, že v případě vítězství v letošních volbách referendum zopakuje. Bertie Ahern se v květnu stal opět irským premiérem a v září vyhlásil termín druhého plebiscitu: 19. říjen. S jistou dávkou dramatizace lze proto říct, že završení evropské cesty Čechů, Poláků či Estonců záleží na tom, jestli alespoň část Irů změnila názor.
Otázka hrdosti
„Před dvaceti lety bylo Irsko chudej a zakomplexovanej stát. Teď je to úplně jiná země. Irové si věří, víc se zajímají o to, co se děje kolem, jsou otevřenější,“ říká Peter Curtin, hospodský a majitel udírny v západoirské vesnici Lisdoonvarna. To už je podezřelé - třetí den na ostrově a s jiným názorem se člověk pomalu nesetká. Peter se však nenechá odbýt a pokračuje: „Kdyby lidi neměli víc peněz a nevěřili si, můžu zavřít podnik. Na irskou muziku a speciálně po irsku vyuzenýho lososa bych nikoho nenalákal.“ Řeč příjemně plyne, když najednou začne Peterova žena zhasínat a zatahovat závěsy, aby do místnosti neproniklo světlo zvenčí. Před okny hospůdky se zrovna chystá projet smuteční průvod a podle irských pověr nesmí být zemřelý rušen světskými výjevy. Jakmile procesí mizí za zatáčkou, závěsy se zase roztahují a na…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
