Ve středu 11. září, kdy svět hledal symboly vztahující se k událostem z doby o rok dříve, podala demisi 21členná palestinská vláda Jásira Arafáta. Příčina je zřejmá. Kabinet se chtěl vyhnout parlamentnímu hlasování o důvěře, které mělo schválit jeho červnovou rekonstrukci a prakticky jistě by vedlo k pádu vlády. Ta nyní bude - po své vlastní demisi - prozatímně a neodvolatelně vládnout dál jako kabinet staronový, ale jen do 20. ledna, kdy proběhnou parlamentní a prezidentské volby. Padla vláda. To je věta celkem běžná po celém světě. Jenže když dva dělají totéž, nemusí to být vždy totéž. Stejně jako palestinská autonomie nemá všechny atributy státu, ani její vláda nemá všechny atributy samostatné exekutivy. Její pád znamená víc než vystřídání exekutivy A exekutivou B. Je to známka čehosi občanského v zemi, která stále žije v guerillovém étosu boje, v duchu toho, že občanské svobody přijdou na řadu až poté, co bude dosaženo vítězství. Má to velký význam, neboť na rozdíl od vnějších iniciativ a tlaků, například ze strany USA či Saúdské Arábie, si nyní Palestinci řeší své problémy sami. Podobně na to reaguje i světový tisk. Jde prý o největší výzvu Jásiru Arafátovi od jeho návratu z exilu před osmi lety. Aby poslanci Palestinské legislativní rady (parlamentu) byli znovu zvoleni, musí ukázat, že se dovedou postavit vládě a zlořádům, které ona sama provozuje či toleruje, především korupci a nekompetenci. Palestinská legislativní rada byla ustavena v roce 1996 po prvních…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
