Jörg Haider je opět tu, a přesto je od svého politického cíle - stát se rakouským kancléřem - vzdálen víc než kdy dříve. Zní to paradoxně, ale je tomu tak. V týdny trvajícím zápase o šéfovství ve Straně svobodných (FPÖ) ji dovedl na pokraj krachu. Jeho zmatené taktické obraty, protiřečící si výroky, celé politické vystupování, to vše vyvolalo jakýsi národní konsenzus: s tímto mužem už prostě nelze spravovat stát. „Jörg Klička“ či doslovněji „Jörg Zajda“ (Jörg Hasi) říkali mu političtí protivníci v narážce na jeho logiku postrádající kličkující kurz. Nejvýrazněji tento posun ilustrují průzkumy. Kdyby byly teď volby, hlasovalo by pro Jörga Haidera 16 % všech Rakušanů. Pro připomenutí: v roce 1999, při posledních parlamentních volbách, získala FPÖ 27 % hlasů.
Jako v roce 1986
Vinu za to, co se stalo, může Haider připisovat jen sám sobě. Události, které otřásly Svobodnými a tím i Rakouskem, lze srovnávat s rokem 1986. Tehdy, na sjezdu FPÖ v Innsbrucku, chystal Haider puč proti liberálnímu šéfovi strany Norbertu Stegerovi. Svobodní byli už od roku 1983 ve vládní koalici se sociálními demokraty kancléře Freda Sinowatze a Steger byl pokládán za rozumného a vlády schopného. Jenže Haider týden po týdnu zvyšoval dávky svých provokací, až věci dospěly do finálního boje o moc, z něhož vzešel jako vítěz právě zářící Haider. Sinowa- tzův nástupce Franz Vranitzky nepřijal změnu na špici svého koaličního partnera, ukončil spolupráci a šel do nových voleb.…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
