Dělají-li dva totéž, není to vždy totéž. Ekonomové dobře vědí, jak velký problém představuje zdánlivě běžná a triviální otázka: porovnání cen konkrétního zboží či služby v různých zemích. Většina mechanických srovnání vede k matoucím závěrům, protože nerespektuje rozdíly v kupní síle, ve struktuře spotřebního koše a v mnoha jiných aspektech. U cen za připojení k internetu, o nichž se stále živě diskutuje, je situace ještě složitější. Připojit se totiž lze mnoha způsoby a každý z nich má svou sadu rozmanitých tarifů. Situace je zhruba stejná jako v dopravě: z Pardubic do Prahy můžete jet autobusem, vlakem či autem. Když se omezíme jen na vlak, může to být osobní s průkazkou na slevu, rychlík EuroCity nebo něco mezi tím. Jak potom porovnávat cenu přepravy Pardubice-Praha s cenou za zhruba stejnou vzdálenost Wrocław–Poznaň? Praktickým, ale málo užitečným řešením je omezit se na jeden ukazatel a ostatní ignorovat.
Jaké pořadí má vyjít?
Porovnání zpravidla vycházejí z ceny za komutované připojení, tedy za dosud nejběžnější způsob, jakým se jednotlivec může dostat na internet: pomocí modemu a obyčejné telefonní linky. Ani pak není situace jednoznačná. Vyjdeme-li z metodiky preferované orgány Evropské unie, pak musíme porovnávat ceny přepočtené podle parity kupní síly (PPP). V takovém případě je v rámci Visegrádu nejlevnější internet v Polsku, následuje Česko, Maďarsko a Slovensko - ale pouze u cen ve špičce, tedy těch nejvyšších. Pokud naopak…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
