S nástupem Petry Buzkové do čela ministerstva školství opět ožila debata o programu Internet do škol. Není překvapivé, že v českých podmínkách se diskuse soustředí především na korupcí zavánějící průběh celé akce. O něco překvapivější však již je, že temná podezření, která realizaci projektu provázejí, přivedla některé kritiky k závěru, že tento počin je zbytečný už z principu, neboť problém, který má řešit - totiž nerovný přístup k internetu - v Česku neexistuje. To je ale prokazatelný omyl.
Nové technologie, nové předěly
Z průzkumů agentury Dema vyplývá, že v roce 1999 mělo doma počítač s připojením k internetu 10 % dotázaných. O rok později jich bylo již o 5 % víc. Novější data zatím k dispozici nejsou, ale při troše optimismu lze předpokládat, že momentálně má přístup k internetu zhruba čtvrtina českých domácností. Podle jiného průzkumu společnosti Market přitom téměř polovina (45 %) pravidelných uživatelů internetu pochází z rodin s čistým měsíčním příjmem od dvaceti tisíc korun výše. V rodinách, které dají dohromady měsíčně pouze šest až deset tisíc čistého, už je pravidelných návštěvníků webových stránek jenom 15 %. Ještě podstatnější je však poznatek, že v těchto rodinách žije také 42 % lidí, kteří „nejsou uživateli internetu, ale chtěli by se jimi stát“. Jinými slovy, rádi by se připojili, ale zatím si to nemohou dovolit. Nejde o nic neočekávaného. Nástup nových technologií do společnosti vždy přinášel nové předěly. V případě…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
