Přijede-li člověk, dobře obeznámený se životem v Izraeli, do této země s odstupem dvou let, zarazí ho mimo jiné skutečnost, že se Izraelci mezi sebou přestali bavit o politice. Přitom ta bývala jedním z nejoblíbenějších témat. Nyní převládá pocit, že vše už bylo řečeno, veškeré alternativy mnohokrát probrány a žádné řešení stejně nikdo nemá. Jenže pocházíte-li z Evropy a dovolíte-li si kritickou poznámku či jen dotaz týkající se izraelských odvetných akcí na teror palestinských atentátníků, jako byste bodli do vosího hnízda. Izraelci jsou stále ještě velmi roztrpčení vlnou kritiky, která se na ně snesla zvláště z Evropy v důsledku operace „Obranný štít“.
Už to nešlo dál
Před vyhlášením této operace (29. března) neuplynul den, aniž by někde nevybuchla kavárna, pizzerie, diskotéka, autobus či nákupní středisko. Premiér Ariel Šaron dlouho odolával tlaku armádních kruhů i demonstrantů, kteří s hesly „Nechte armádu jednat!“ požadovali, aby dal příkaz ke zničení infrastruktury teroru na samosprávných územích Palestinců, odkud atentátníci vycházeli. V předvečer operace „Obranný štít“ však již po odvetné akci nevolali jen stoupenci pravicových jestřábů, podporoval ji i politický střed a značná část levice. V Izraelcích zkrátka dozrál pocit, že již není možné teroru nečinně přihlížet. O to větší byl údiv nad lavinou kritiky a rezolucí odsuzující Izrael. Hlavní kauzou byl Džanín. "Evropská média přijímala zcela nekriticky arabskou propagandu o masakru…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
