Když před rokem přebíral George W. Bush úřad amerického prezidenta od Billa Clintona, řada politických komentátorů hleděla na nastupujícího republikána s obavami. Žezlo v Bílém domě převzal texaský guvernér, který volby vyhrál možná jen zásluhou nepřehledně koncipovaných hlasovacích lístků v některých okresech na Floridě a nakonec až rozhodnutím Nejvyššího soudu. Nebyl příliš zběhlý v mezinárodních otázkách, když si ani nepamatoval jméno jednoho ze svých největších současných spojenců, pakistánského generála Parvíze Mušarafa. Po roce ale lze říci: obavy nebyly na místě.
Domácí výsledky
Bush vyzrál v uznávaného vůdce, který se s nástrahami doby dokázal obdivuhodně vypořádat a nabízí obyvatelům Spojených států pocit bezpečí. Vůdcovství není něco, co se lze naučit či někde vyčíst. Člověk se s ním musí narodit a Bush takový přirozený dar má. Dokazuje to vystupováním po událostech z 11. září. Přitom způsob, jakým vystupuje v posledních několika měsících na veřejnosti, se neliší od toho, jak se prezentoval v průběhu volební kampaně. Poskytuje přesně zformulované odpovědi, jež opakuje s železnou pravidelností. Umí správně zvolit své spolupracovníky, kterým věří a nechá jim dostatek prostoru pro vlastní kreativitu. Několikrát předvedl, že se umí pohybovat ve washingtonských politických bitvách. Za ministra spravedlnosti si vybral konzervativního Johna Ashcrofta, jehož pak dokázal v Senátu i s hlasy demokratů prosadit. V červnu zahájil snížení daní v…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 36 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
