Budoucí předseda nové české vlády Vladimír Špidla se nechal slyšet, že „budeme schopni vytvořit situaci, kdy dosáhneme maastrichtských kritérií, někdy kolem roku 2007“. Jinými slovy: zavedení eura není na pořadu dne. Důvodem je výše schodku veřejných rozpočtů, kterou maastrichtská kritéria povolují do výše 3 % HDP. Při pravděpodobných požadavcích na rozpočet, jež plynou z dosavadních informací o povolebním vyjednávání, je i rok 2007 velmi ambiciózní datum. Přitom zavedení společné měny nebude pro dnešní kandidátské země volbou, ale povinností zakotvenou v evropském právu. Velká Británie, Dánsko i Švédsko mohou stát mimo euro-zónu, noví členové tuto alternativu mít nebudou. Otázka nebude znít, zda přijmout euro, ale kdy.
Proč spěchat
Takže kdy? Na tuto otázku se pokoušejí ekonomové odpovědět prakticky od roku 1999, kdy euro - ještě jako prostředek bezhotovostního platebního styku - vzniklo. V první vlně doporučení se opakovala rada, aby malé otevřené ekonomiky střední Evropy svou měnu navázaly na euro co nejdřív a co nejtěsněji. K tomuto názoru se přikláněl nositel Nobelovy ceny Robert Mundell, novináři přezdívaný „kmotr společné měny“, nebo Rudiger Dornbusch, který jako jeden z mála úspěšně předpověděl jak mexickou, tak brazilskou krizi. Důvodem byla obava z možné destabilizace středoevropských ekonomik (měny malých otevřených ekonomik se lehce stávají oběťmi „změny nálady“ velkých investorů - v době asijské krize v roce 1997 došlo k rychlým…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
