Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Komentáře

Charta pro inspiraci

Život v pravdě. Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí. Tato slova dnes působí téměř anachronicky. Přitom před pouhými 12 lety se k nim hlásil celý národ. A je tomu právě čtvrt století, kdy s touto dikcí vyrukovala Charta 77, první široce pojatý - ve smyslu názorové plurality, nikoli počtu podpisů, těch bylo původně jen 242 - pokus o občanskou společnost v totalitní éře této země. Byl to jen dětinský a předem marný experiment s cílem usvědčit totalitní vládce pomocí apelů na jejich vlastní zákony? Tak se na to dívá politický realista. Nebo šlo o předzvěst skutečné svobody? Tak to hodnotí otcové-signatáři. Co si máme pomyslet teď, po 25 letech? Charta 77 nemusí zdaleka působit jenom jako morální bič na tehdejší mlčící většinu a připomínat jí normalizační pasivitu. Může působit i jako praktická věc také pro současné občanské aktivity. Z dnešního pohledu vyznívá heslo „Život v pravdě“ banálně. Ale po celá 70. a 80. léta to byl průkaz věrohodnosti (nechme teď stranou několik agentů StB mezi chartisty, kam jinam je měl režim nasazovat?). V době, kdy říci nahlas zjevnou banální pravdu znamenalo hrozbu vězení, to jinak fungovat nemohlo. Ale může na podobné bázi vyrůst občanský protest i mimo totalitu? Ukázkou je vznik izraelského sdružení Okamžitý mír v roce 1978. Filozof Avišaj Margalit, jeden z jeho zakladatelů, v Praze před lety sdělil: "Nemohu říci, že by nás neovlivnila Charta 77. Základní myšlenka, že občanská společnost odpovídá za to, co se děje v zemi, byla…

Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.

Odemkněte si všech 35 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.

Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:

Respekt.cz
Android
iPhone/iPad
Audioverze

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].