Pokání marnotratného syna

Dočkáme se ještě někdy vyrovnaného státního rozpočtu? A kdy? Kolem tohoto tématu zatím všechny hlavní strany v předvolební kampani chodily po špičkách a debatu o rozpočtových škrtech se snažily odsunout co nejdál. V kuloárech se však něco přece jen děje. Úředníci ministerstva financí sepisují pod záštitou Jiřího Rusnoka vlastní návrh, jak snížit daně a zároveň i výdaje. Za Unii svobody chystají plán úspor lidé kolem stínového ministra financí Ivana Pilipa (nejasný je však postoj lidovců). A ve straně Václava Klause se rodí materiál s pracovním názvem ODS volí zdravé veřejné finance. Inspiraci hledá v americkém zákonu z 80. let, podle nějž vláda při překročení povolené útraty musí ihned přiměřeně zkrátit všechny rozpočtové kapitoly.

Riziko reálné a značné

V čem je problém tuzemských veřejných financí? Už počtvrté za sebou hlásí hluboký schodek: ČSSD ani jednou nedokázala sestavit rozpočet s deficitem menším než 30 miliard. Přitom díry v státním účtu by byly ještě mnohem hlubší, kdyby vláda k jejich jednorázovému „zalepení“ nepoužívala mimořádné příjmy - jen letos za 50 miliard (z privatizace, z ruského dluhu apod.). A čím dál větší část pohlcují mandatorní čili ze zákona povinné výdaje (důchody, sociální dávky apod.). Už několikrát se úředníci ministerstva financí pokoušeli politiky vyburcovat k akci. Ve zprávě k rozpočtu na rok 2000 (mandatorní výdaje z něj spolkly 56 %) například podotkli, že při zachování současného trendu nebude mít kolem…