„S Popperem jsem se nepřel o Heideggerovi, nýbrž o Platónovi. Psali jsme si a vzájemně jsme se respektovali.“ Ve svém pravděpodobně posledním interview, několik dní před svou smrtí, hovořil Hans-Georg Gadamer, kterému bylo krátce předtím, 11. února, právě 102 let, nečekaně o svém vztahu k vídeňskému filozofovi Karlu Raimundu Popperovi. V červenci by byl i Popper oslavil své 100. narozeniny. Onoho sobotního rána v polovině února jsme starého Gadamera navštívili v jeho domě na ziegelhausenských pahorcích, vzdálených několik minut od Heidelbergu. Unavený a trochu vetchý, ale duševně zcela při síle a sympatický jako vždy, hovořil pozoruhodný filozof a teoretik hermeneutiky o Popperovi. Střetnutí s Gadamerovým slabým místem, vztahem k jeho učiteli, nacisticky zkompromitovanému Martinu Heideggerovi, bylo v rozhovoru o Židovi Popperovi, který v době třetí říše emigroval z Vídně na Nový Zéland, nevyhnutelné.
Kde jste se s Popperem setkal?
Tady v Heidelbergu, ale také v Londýně. Poznali jsme se až pozdě, ale náš dialog sliboval dobrý vývoj. Nebyl váš vztah k Heideggerovi překážkou ve vašem vztahu k Popperovi? Ne. Podívejte se, bohužel – ano, to bych rád zdůraznil, bohužel – jsme si Popper a já vytvořili vztah a zahájili korespondenci teprve v posledním úseku našeho života. V této krátké době jsme ovšem nehovořili o Heideggerovi - ne: vyměňovali jsme si názory o Platónově filozofii. Nikdy jsem neakceptoval Popperovu kritiku Platóna, jeho "utopismu…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 38 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
