K výsledkům druhé světové války, jejichž zpochybňování český premiér tak rozlíceně odmítá, patří i její historická interpretace, na níž se dohodly vítězné mocnosti. Veškerá vina za válečné hrůzy podle ní padla na nacistické Německo, zatímco demokratický Západ i stalinistické Rusko se mohly pyšnit naprostou korektností. Němci se podvolili, důkladně se vyrovnali s minulostí, jenže si ve společenské paměti uchovali traumata, která nešlo jen tak vytěsnit. V souvislosti s odhalením zločinů komunismu, rozkladem sovětské moci i postupující evropskou integrací ztrácí dnes „spojenecká verze dějin“ svou bezvýhradnou platnost a věrohodnost. Někdejší vítězové se zřejmě budou muset vrátit k německým traumatům - k hrůzám bombardování, vyhánění a týrání civilního německého obyvatelstva na konci války - a vyrovnat se i s vlastními vinami. Po odstranění krycích nátěrů, které už beztak prýskají, se může otevřít třináctá komnata plná nebezpečných příšer. Připomeňme, že na Balkáně se o to na počátku minulého desetiletí přičinil Vuk Dražkovič „historickým“ románem Nůž, kde v řadě sadistických scén z časů druhé světové války barvitě vylíčil krvelačnost bosenských muslimů a podnítil tak nové vlny otřesného násilí. Günter Grass ve své nové próze Im Krebsgang (v překladu snad Račí chůzí) otevírá nevyhojenou minulost mnohem opatrněji.
V masce vypravěče
Na jméno Wilhelm Gustloff narazí většina čtenářů poprvé až v Grassově textu. Jeho nositel, obdivovatel Adolfa Hitlera,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 38 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
