Americký filozof a umělecký kritik Arthur C. Danto už přes deset let hlásá svou provokativní tezi: dějiny umění skončily s Andy Warholem. Předzvěsti toho, že smysl výtvarného umění se pootáčí do absurdních souvislostí, můžeme samozřejmě najít už dříve u Marcela Duchampa či Warholova současníka Piera Manzoniho, který v roce 1961 osobně „vyprodukoval“ konzervu, nazvanou Merda d Artista, Umělcovo hovno. Podle Danteho ale mnohasetletá historie dopsala svou poslední kapitolu až o tři roky později, když newyorský výtvarník Andy Warhol vystavil své Brill Box - krabice na drátěnky. Vyrobil je sice vlastnoručně ze dřeva, papíru a barev, navenek jsou ale zcela identické a zaměnitelné s „originály“ v regálech amerických supermarketů. Umění se tak pohroužilo do vlastních úvah natolik, že napříště bude vyhrazeno jen srozuměným znalcům. Zda takové teorii dopřát sluchu, je jistě věc názoru, příležitost připomenout si výtvarnou revoluci 60. let právě teď je ale nasnadě: v pražském Veletržním paláci minulý pátek začala právě výstava Andy Warhola.
Čím víc, tím líp
Warholovi životopisci si zpravidla stěžují na nerozluštitelnou změť mýtů, báchorek a mystifikací, které se kolem krále pop-artu s jeho vydatným přičiněním rozšířily. Nevíme proto přesně, zda dvě vydané autobiografie napsal doopravdy Warhol sám, ani které přednáškové turné absolvoval místo něj někdo z jeho oblíbených dvojníků. Ve dvacátém století vcelku nevídaná nejasnost pak obestírá i jeho narození:…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
