O tom, proč se dnes lidé stávají workoholiky, existuje množství studií. Úkazům, které závislost na práci přináší v praxi, rozumějí ale mnozí z nás i bez jejich podrobného studia. Pohled na nešťastníky, kteří utíkají sami před sebou a odvádějí smrtící výkony tak dlouho, dokud je nezastaví vlastní zhroucení, není nijak povzbuzující. Jedním z těch, kteří úspěšně přispívají k jeho korekci, je už léta americký hudebník a knižní vydavatel Henry Rollins. V jeho případě výsledek pracovního nasazení hraničí s masochismem. Rozhodně ale nepřipomíná trosku: Rollins své kroky úspěšně řídí a dlouhá léta děsivého tempa z něj udělala jednu z nejrespektovanějších figur amerického undergroundu. A čerstvý čtyřicátník z Los Angeles rozhodně neubírá rychlost. Za posledních dvanáct měsíců stihl poslat mezi své příznivce hned tři alba. Poslední z nich, vydané na konci letošního srpna pod názvem Nice, navíc svým rozmachem naznačuje, že Rollins si stále udržuje kondici.
Zkontrolujte se
Část publika bere Henryho Rollinse (jehož schopnost odehrát za dva měsíce vedle mnoha jiných aktivit 50 koncertů nemá mezi kolegy obdoby) za otce hlučného kytarového hardcore. Pro mnohé je ale navíc ještě „snesitelným moralistou“, kterého jsou ochotni pustit do svého života. Rollins je schopen všechny svoje řeči o nutnosti sebepoznávání v krajnostech, tvrdosti k sobě, potřebě bolesti k dalšímu růstu dlouhodobě aplikovat sám na sobě. U čtyřicátníka mohou sice vytetovaná hesla typu "Najdi…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
