Čisté ruce podle Sartoriho

Napěchovaná „obálka“ přiložená k žádosti či jen tak ledabyle strčená do nastavené kapsy je dnes nezbytností. Alespoň podle čerstvého průzkumu agentury GfK si to myslí více než polovina zdejších obyvatel. Čtyři lidé z deseti jsou pak přesvědčeni, že z úplatků žijí nejen úředníci, ale i politické strany. Odpovídá tak temné vidění realitě? Jeden z nejrespektovanějších světových politologů Giovanni Sartori je přesvědčen, že ano, a to nejen u nás: "Chtivost a korupce poslední dobou dosahují nebývalé výše, " píše ve své poslední knize Srovnávací ústavní inženýrství, která před časem vyšla i v češtině.

Prachy, jenom prachy

Přestože uplácení je věčné, upozorňuje Sartori, který přednáší politologii na prestižní Kolumbijské univerzitě v New Yorku, že v posledních letech se rozrostlo do přízračných rozměrů. Příčina je podle jeho mínění jasná - rozrostly se finanční částky, které se kolem politiky točí. Regulace, vydávání povolení, kontrola cen, to vše vytváří pro korupci živnou půdu. „Je nutné snížit náklady politiky. Určitě je možno a nutno stanovit strop pro volební výdaje. A čím více se podaří vytlačit stát z mimopolitických oblastí, tím méně bude příležitostí a svodů k politické korupci, " nabízí autor východisko z roztočené spirály. V tomto ohledu nepřichází s žádnou novou myšlenkou. Stačí si vzpomenout na slova architekta "třetí cesty“ Anthonyho Giddense: "Zdravá občanská společnost chrání jedince před přesilou státní moci. Stát nemůže občanskou…