Přestože veleúspěšný singapurský premiér Lee Kuan Yew (1923) odešel na politický výminek již před jedenácti lety, je jeho hlas stále slyšet. Před časem dokončil své paměti. Na léta, která strávil v aktivní politice, přitom jist nevzpomíná jen Lee. Výsledky, kterých dosáhl, se totiž vskutku nedají přehlédnout.
Rákoska po Britech
Když malajští nacionalisté v roce 1965 vyplivli Singapur ze své federace jako nestravitelné sousto, ocitl se Lee - údajně proti své vůli - v jeho čele. Zdědil zemi s ekonomikou zmítanou chaosem a ovládanou nejrůznějšími klany. Když o pětatřicet let později opouštěl premiérské křeslo, předával svému nástupci hospodářsky silný a prosperující stát se 70 miliardami dolarů devizových rezerv a desátým nejvyšším HDP na hlavu na světě. Lee věděl, že k tomu, aby se Singapur stal rozvinutou zemí, potřebuje zahraniční investice. Snažil se proto nabídnout kvalitní služby investorům z prvního světa v regionu světa třetího. Maximálně liberalizoval a zprůhlednil ekonomiku a už deset let před Thatcherovou oslabil odbory, které musely přijmout princip, že mzdy nesmějí růst bez růstu produktivity práce. Prosadil také řadu protikorupčních opatření a kombinací pobídek i trestů motivoval taxikáře, číšníky, obchodníky a živnostníky ke zdvořilosti a ochotě. Výsledky reformního úsilí na sebe nenechaly dlouho čekat. Po investicích z Hongkongu a Japonska začaly na Singapuru v 70. letech investovat i velké americké firmy, které pak přinesly kýžený…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 33 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
