Ve známé polemice o vztahu k minulosti obvinil historik Pekař sociologa Masaryka, že v dějinách nehledá historickou pravdu, ale své příbuzné. Jenže - co zbude z dějin, jestliže v nich budeme vidět jen uzavřenou kapitolu? A proč bychom si vlastně měli rozmlouvat otázky, které občas toužíme položit lidem dávno mrtvým?
Nalomený nezlomný
I české dějiny nabízejí několik postav, které se z dobrých důvodů dožadují naší pozornosti. K těm nejzajímavějším patří Jeroným Pražský, který byl před téměř šesti sty lety (30. května 1416) upálen nedaleko Kostnice na břehu Rýna. Na stejném místě, kde o rok dříve hořela hranice s jeho přítelem a mentorem Janem Husem. Na rozdíl od Husa, který stál navzdory nesnesitelné bolesti zubů a žalářování vždy pevně na svém, se jej však podařilo zlomit. Jeroným odvolal, odpřísáhl se „bludů“ a zřekl se Husa, kvůli jehož obraně do Kostnice původně přijel. Po několika dalších měsících v žaláři ale odvolal své původní odvolání a brilantní řečí, jejíž podstatné rysy známe díky relaci Florenťana Poggia Braccioliniho, nakonec dobrovolně zvolil bolestivou smrt. Jiný než jeho současníci byl Jeroným v mnoha ohledech. V době, kdy většina lidí opouštěla svou vesnici jen nakrátko (mše, polní práce a trh), měl zkušenosti z pobytu v několika západoevropských městech. Znal Francii a Německo. Pobýval v Anglii, Rakousku, Uhrách, Polsku a na Litvě. Pravděpodobně navštívil i Svatou zemi. Patřil k velmi vzdělaným lidem a magisterský titul získal…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
