0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Diskuse16. 4. 20016 minut

Kopání do soch

Polemické slovo sociologa Libora Konvičky do vlastních řad (Když se kácí les, Respekt č. 13/2001) mělo zřejmě v záplavě poněkud konjunkturálního rozhořčení nad destrukcí předislámského umění v Afghánistánu vyprovokovat širší diskusi. To se podařilo, ovšem za cenu silně jednostranné argumentace.

Evropská přezíravost

↓ INZERCE
Inzerce Budvar
Inzerce Budvar

Kritika tálibánského vandalismu je podle pana Konvičky výrazem evropské přezíravosti. Autor tu paradoxně sám propadá mámení eurocentrismu - nejbouřlivější protesty proběhly totiž nikoli v Evropě či na Západě, ale v Jižní a Východní Asii, hlavně v buddhistických zemích, jako jsou Srí Lanka nebo Thajsko, ale také v Číně a Indii. Snaha vcítit se do náboženského cítění tálibánských muslimů je chvályhodná; stejnou empatii by si nicméně zasloužily i stamiliony buddhistů, pro něž byli kamenní Buddhové - na rozdíl od betonového Stalina u nás - důležitými symboly víry a naděje. Pokud jde o náboženské cítění stoupenců Tálibánu, autor poukazuje na striktní výklad islámského práva, který zakazuje zobrazování živých bytostí. Buddhistické a předislámské plastiky jsou tudíž v očích fundamentalistů rouháním. Šaría je zjevně složitá disciplína; většina islámských autorit nicméně tento výklad, ochotně akceptovaný českým publicistou, zpochybňuje. Ještě před třemi lety, krátce po dobytí Bámjánu, odmítl takovou interpretaci samotný duchovní vůdce Tálibánu Mohammad Omar. Loni v listopadu vydal…

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc