Dobrodružství víry a lásky

Folkové písničkářství se k nám vkradlo před polovinou šedesátých let v masce protestsongu. Písně proti „válkám a zvůli mocipánů“ zpočátku naplňovaly požadavek angažovanosti, jaký na umění kladli arbitři socialistické kultury. Písničkáři ale brzy převzali roli mluvčích méně konformní části zdejší mládeže a při svých vystoupeních reagovali na společenské i politické události. To jejich hlasům přidalo na váze zvlášť v po chmurném závěru dekády. V roztříštěné společnosti, jež se stáhla do soukromí, působili nejodvážnější z nich ještě několik let jako svérázní misionáři svobodného myšlení, jenže jejich klubová vystoupení byla postupně zakazována a režim nakonec většinu z nich vyštval do exilu (kam už v roce 1969 odešel „prorok“ Karel Kryl). Jednu z těch, kteří odešli, písničkářku Dášu V okatou, znal v 70. letech jen nejužší kruh zasvěcenců a dodnes o ní ví jen málokdo. V roce 1968 jí totiž bylo teprve čtrnáct. Skládat písničky sice začala už jako školačka, nestihla s nimi však veřejně vystoupit, když se to ještě smělo, a tak nezažila ani těch příslovečných pět minut slávy. V polovině sedmdesátých let, kdy vrcholilo první období zákazů a kriminalizace alternativní kultury, se vnořila rovnou do undergroundu. Širší veřejnost si dnes o její tvorbě může učinit představu především na základě čtrnácti písní z loňského profilového CD nazvaného jednoduše: Dáša V okatá. Prodejci se o ně sice neperou, ale V okaté první oficiální tuzemská nahrávka rozhodně stojí za pozornost: nabízí…