Rusko má svou jedinečnou cestu

Rámeček

NIKITA MICHALKOV se narodil v roce 1945 v rodině spisovatelky Natalie Končalovské a básníka Sergeje Michalkova, jehož nejznámějším a nejlukrativnějším dílem je text bývalé sovětské hymny; starší bratr Andrej Končalovskij je rovněž známým filmovým režisérem. Michalkov vystudoval v Moskvě nejprve herectví, potom filmovou režii. Je spolumajitelem filmové společnosti TriTe (TTT = tovaryčestvo, tvorčestvo, trud). K jeho nejznámějším snímkům patří: Otrokyně lásky (1976), Nedokončená skladba pro mechanické piano (1977), Oblomov (1979), Oči černé (1987), Urga (1991), Znaveni sluncem (Oscar za nejlepší zahraniční film v roce 1995); zatím poslední dokončenou prací je kontroverzní, velkorusky laděný Lazebník sibiřský (1999).

S jakými pocity by měl odcházet divák z biografu po třech hodinách vašeho Lazebníka sibiřského?

Moc bych si přál, aby lidé na celém světě, včetně těch vašich, měli stejný pocit jako diváci v Rusku. Jejich reakce překonala veškerá naše očekávání. Náš film v zájmu diváků předstihl i americký Titanic. Zejména mladí lidé na něj chodí několikrát. Dostal jsem dopis od mladého muže, který ho viděl jedenáctkrát. Dojal mě dopis od devatenáctileté dívky, která se tři roky odhodlává k emigraci, ale po zhlédnutí filmu se rozhodla zůstat doma - pochopila totiž, že má vlast.

Jste tedy s Lazebníkem spokojen?

Nebyl jsem zatím úplně spokojen se žádným ze svých filmu, ale útoky na Lazebníka mě nutí, abych ho hájil víc…