2004. Summitem naznačený rok vstupu prvních postkomunistických zemí do EU je zároveň datem, do kterého by kandidáti měli napravit své chyby. Z pohledu Bruselu totiž brání efektivní spolupráci starých a nových členských zemí. Poslední seznam „domácích úkolů“ rozdala ve své zprávě Evropská komise 8. listopadu. Posudek vzbudil mezi českými politiky zpočátku velké vzrušení, pak se na něj zapomnělo a zatím ho nikdo z nich seriózně nekomentoval.
Zanedbaná justice
Skutečnou Achillovou patou českého státu je justice.Slibovaná reforma stále není, ČR má také největší soudní průtahy. Průměrná délka projednání občanskoprávního sporu je 563 dnů (u trestných činů je to o polovinu méně), což znamená nárůst řádově o tři týdny oproti loňskému roku. V Maďarsku se průměrná doba soudního řízení všech druhů sporů pohybuje pod hranicí jednoho roku. Žalostný pohled se nabízí i při nahlédnutí do vzdělávání českých soudců. Školení v evropském právu vázne, protože drtivá většina z přibližně 2500 výkonných soudců neovládá žádný cizí jazyk. Pouhých sto soudců nyní dokončuje specializační kurz evropského a mezinárodního práva (v Maďarsku je to sedmkrát více). „Obzvlášť alarmující je fakt, že soudní kariéra nepřitahuje absolventy škol,“ píše komise ve zprávě spolu s upozorněním, že platy i prestiž soudců jsou relativně vysoké. Z 2801 míst pro soudce zůstává u nás 300 neobsazených, přičemž za poslední rok se podařilo zaplnit pouze šest postů.
Bílé límečky v…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 31 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
