0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Rozhovory23. 1. 200011 minut

Nevím, proč je tak těžké to pochopit

Pavlína Řezníčková

Rámeček

JUANITA CARMEN MARIA KANSIL se narodila roku 1971 v Praze indonéským rodičům, kteří tu v 60. letech dostali stipendium. Vzhledem k politickému vývoji v Indonésii byli nuceni zůstat v ČSR, odmítli však zdejší občanství; aby se mu vyhnula i jejich dcera, adoptovala ji babička v Jakartě. Juanita tam vystudovala gymnázium, v roce 1989 se vrátila do Prahy, ale vzápětí emigrovala do Holandska. Roku 1994 se tam seznámila s českým emigrantem, filmovým režisérem, původně chemikem Otakarem Votočkem. V roce 1996 přerušila studia historie a oba se vrátili do Čech. Vzali se, mají spolu dvě děti.

Prošla jste odlišnými zeměmi a kulturami. Leckdo by vám mohl závidět. Cítíte to jako privilegium?

Není to vždycky příjemné, ale výhoda to je. Připadá mi, že čím víc zkušeností člověk má, tím líp pochopí běh světa.

Jaké bylo vaše dětství v Praze? České, indonéské?

Od druhé třídy jsem musela do indonéské školy při ambasádě, ale předtím jsem chodila do české školy a měla jsem české kamarádky na sídlišti Zahradní Město, kde jsme bydleli. Maminka nám pořád říkala, že se nesmíme cítit jako Češky (mám dvě mladší sestry, dvojčata), a já samozřejmě věděla, že jsem jiná, stačilo se podívat do zrcadla. Byla jsem nápadná svou pletí, proto jsem se snažila chovat nenápadně. Když třeba někomu ve škole vypadla houska, zvedla jsem ji a schovala, aby to nebylo zas na mě. To, že jsem jiná, mi dávali najevo spíš dospělí než děti. Když se babky na…

Reklama

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc