Země černé Afriky, které nikdy nepostihl vojenský převrat ani ozbrojené nepokoje, bychom snadno spočítali na prstech jedné ruky. Až donedávna k nim patřilo i Pobřeží slonoviny, kdysi označované za perlu frankofonní Afriky, za vzorový příklad dekolonizace. Poslední události ale ukázaly, že v Africe je stále možné všechno. Střelba a násilné protesty opozice proti výsledkům voleb, zmanipulovaným diktátorem Robertem Gueiem - tak vypadala od posledního říjnového víkendu metropole Pobřeží slonoviny Abidjan. Kde hledat příčiny tohoto vývoje?
Dědictví starého pána
Kořeny dnešní tristní situace v zemi, která v době vyhlášení nezávislosti těžila z výhodné pozice nejbližšího lokálního spojence Francie a největšího světového vývozce kakaa, leží v okolnostech doprovázejících smrt jejího dlouholetého prezidenta a otce nezávislosti. Félix Houphouet-Boigny, starý pán, který stál v čele Pobřeží slonoviny od roku 1960 až do své smrti v prosinci 1994, se odebral na věčnost, aniž by jasně určil svého nástupce. Právě to bylo hlavní překážkou dalšího zachování jednoty země. Ze dvou nejpravděpodobnějších pretendentů na úřad hlavy státu posléze v politických bojích více uspěl předseda parlamentu Henri Konan Bédié. V úřadě prezidenta zůstal až do loňského prosince. O Bédiého výkonu ve funkci hlavy státu můžeme říci jen málo pozitivního. Svou prezidenturu začal žádostí, aby Francie uhradila náklady na pohřeb Félixe Houphouet-Boignyho, což většina obyvatel Pobřeží…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 30 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
