Většina evropských národů se hlásí k duchovním a kulturním tradicím počátku své státnosti. Maďaři mají svatého Štěpána, Němci a Francouzi Karla Velikého. V českém prostředí je nepochybně takovým nadčasovým symbolem postava knížete Václava. V průběhu staletí se kolem něho vytvořila řada mýtů a jeho význam byl využíván k politickým cílům. Zvláště moderní doba si často historické postavy připodobňuje svému obrazu, aniž si klade otázky, jak to vlastně ve skutečnosti bylo. Potvrzením významu svatého Václava byla červnová rozprava v českém parlamentu. Úmrtní den knížete byl znovu zaveden jako státní svátek a poprvé jsme jej slavili minulý čtvrtek. Kladný verdikt sněmovny ovšem doprovodil projev premiéra Miloše Zemana, který svátek vykládá především jako poctu kolaborantovi, jenž posílal populární desátek hovězího dobytka do Německa.
Velitel národního vojska
Význam svatého Václava se ale nedá omezit do jediného bodu. Už proto, že v galerii svatých z českých zemí mu přísluší nejdůležitější místo. Od Přemyslovců se stal zosobněním státní tradice a přirozeným patronem českého státu. V pobělohorské době bývá často považován za ochránce národa před vlivy germanizace a za obrození národní akcent ještě zesílil. Dokládá to tzv. blanická legenda, která vytvořila z Václava velitele národního vojska. Hlavní roli bezpochyby hrála snaha podpořit tisíciletou tradicí vznik moderního českého národa. V průběhu minulého století se ale zároveň katolické církvi odcizila…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 30 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
