Brusel ochromili rozčilení řidiči, v celé Anglii kvůli blokádám rafinerií načas vyschly čerpací stanice, po Mnichově pochodovali sedláci s transparentem „Pryč s daní z benzinu“. Vyspělý svět a zvlášť Evropa tak po deseti letech prožívají svou další ropnou krizi. Jsou s tím starosti, ale krize může být - jako každá životní zkouška - užitečná. Během ní vychází najevo například to, jak jsou konkrétní ekonomiky vůči podobným egyptským ranám moderní doby odolné. Nebo také nakolik jsou odolní jednotliví politici tváří v tvář nátlakovým skupinám.
Tenkrát v Zálivu
Podobné zkoušce svět nečelil od doby, kdy Saddám Husajn vtrhl do Kuvajtu. Pro vyspělé ekonomiky měla tehdy invaze mimořádně nepříjemné důsledky. Svět zažil hospodářkou stagnaci, občany potrápil všeobecný vzrůst cen a inflační politika některých západních vlád jen prohloubila jejich už tak dost hluboký státní dluh. TeĎ je tu pohroma znovu: barel ropy stojí opět 35 dolarů (loni přišel na pouhých 10 dolarů). Co to přinese tentokrát? Je dobré si připomenout, že svět se od dob kuvajtské války zásadně změnil. Evropští centrální bankéři dnes méně závisejí na vládách než v roce 1990 a o to účinněji budou bojovat s inflací. Vyspělé ekonomiky také potřebují méně energie než dříve. Čím dál větší část jejich domácího produktu je nehmotná: služby, obchod s informacemi a počítačové technologie… Britský týdeník The Economist proto předpovídá, že krize dopadne především na rozvíjející se ekonomiky, které…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
