Titovský socialismus, válečné zápisky, nástup nacionálních vůdců a marnou touhu vstoupit do Evropy popisuje v knize esejů Kultura lži Chorvatka Dubravka Ugrešičová, od roku 1993 žijící v exilu v Německu a Nizozemí. Kniha je to tedy smutná, na druhé straně ale užitečná. Může naučit žít ve světě postkomunismu a nestat se přitom obětí zlé nálady ve společnosti ani politických manipulací.
Zrada médií a mužů
Mezi největší nadávky v tudjmanovském Chorvatsku patřila „jugonostalgie“ - je to přece touha po době, kdy z Bělehradu vládli komunisté a Srbové. Mezi Čechy by se takových jugonostalgiků našlo možná víc než v samotném Chorvatsku. Návštěva dalmatského pobřeží s relativně kvalitními službami byla pro Čechy utrápené normalizací cestou do ráje.V knize si o tom ráji přečteme něco víc, zároveň ale dostaneme zprávu, že je nenávratně zničen. Předností Titovy diktatury byla hrdá nezávislost na sovětském impériu, tolerance ke všem národnostem a relativní otevřenost Západu. Přesto byla jugoslávská společnost dost špatná na to, aby si vychovala hrobníky všech svých předností.Kniha Ugrešičové hledá viníky jugoslávské katastrofy. Na prvním místě jmenuje média. Jejich selhání („Jde-li o vlast, jsem připravena lhát,“ řekla prý jedna chorvatská novinářka.) totiž ohlásilo definitivní vítězství nacionalismu. Pozoruhodnou roli sehrály i televizní estrády. Bývalé jugoslávské popové hvězdy (autorka je označuje za „idioty hudby“ a jejich význam pro komunistické vládce…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 26 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
