Sporadické vydávání tvorby Milana Kundery zahaluje u nás autora do čím dál méně průhledného hávu tajemství. Počínaje chvílí, kdy začal psát francouzsky, tyčí se navíc mezi ním a většinou čtenářů v jeho někdejší české domovině jazyková bariéra. Oprávněnost kritických soudů lze v daném případě verifikovat jen omezeně, ba tu a tam se dokonce zdařilo propasírovat do médií notně zkreslující informaci: třeba o tom, že Kunderův román Identita se u francouzských kritiků setkal převážně s rozpačitým, nevlídným přijetím. Zopakujme: francouzsky napsal Milan Kundera soubor esejů Umění románu (L'Art du roman, 1986), jeho poslední česky psanou knihou je román Nesmrtelnost (1990). V době, kdy vychází v českém originále (1993 v nakladatelství Atlantis), publikuje autor další svazek francouzsky psaných esejů Zrazené testamenty (Les Testaments trahis). Poté přicházejí na řadu francouzsky psané romány Pomalost (La Lenteur, 1995) a Identita (L'Identité, 1997). Už tehdy však bylo literární obecenstvo trochu zmateno, neboť předtím, než Identitu vydalo Kunderovo kmenové pařížské nakladatelství Gallimard, objevil se překlad knihy do italštiny. Letos pak autor uchystal nové překvapení: jeho nejnovější, taktéž francouzsky psaný román vyšel nejprve pod názvem La Ignorancia v překladu do španělštiny.
Kundera se (ne)vrací
„Kundera, go home!“ Takovým arogantním titulkem nadepsal v roce 1990 francouzský časopis L'Express článek o románu Nesmrtelnost. Recenzent Angelo Rinaldi …
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
