Na Letní filmové škole v Uherském Hradišti je nejlepší, že se koná na Moravě a v létě, což spolu souvisí. Morava, zvláště ta jihovýchodní, slovácká, je pro Čecha, zvláště toho z Prahy, tím, čím je pro Francouze Korsika nebo pro Rusa Krym. Jsme sice občansky ve vlasti, ale zvyky, mravy a zvuk řeči jsou přece jen jiné. Je to náš Jih, takže když na Slovácku v létě svítí slunce, tak se s přimhouřenýma očima zdá, že jste třeba v Provenci, jak se ostatně jmenuje jedna z restaurací na uherskohradišťském korzu. Ono tam sice také často prší, ale hned to oschne a déšť je dobrý pro meruňky, které tam zrovna prodávají na každém rohu. Nedá se říci, že by obyvatelstvo chodilo v krojích, ale přece jen se obléká jaksi spořádaněji a s ohledem na své okolí. (Problém ovšem je, že v době konání LFŠ jsou místní v promíšeni s hosty, takže to na pevno nerozeznáte). Pivo tam není tak dominantní jako jinde v ČR, protože se musí o konzum dělit s vínem a slivovicí. Lidé tam jsou proto lyričtější a temperamentnější. Jazyk, který místní občané používají, je čistší, vyznačuje se zpěvnou modulací a jeví se méně pokažený televizí. Je to taková lepší, archaičtější forma češtiny, která naznačuje, jak mohla vypadat, kdyby Jungmann nebyl od Berouna. Uherské Hradiště se dělí na dva nestejné díly: Hradiště, které vypadá jako město, a Staré Město, které je však vesnicí, zato největší v České republice. Zatímco v Hradišti mají všechny nutné věci k městskému životu, ve Starém Městě mají navíc fotbalový klub…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 28 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
