Výrok šéfa civilní správy OSN v Kosovu Bernarda Kouchnera adresovaný Jiřímu Dienstbierovi zaměstnal řadu překladatelů. Nejde však o to, zda Kouchner vyzval zvláštního vyslance OSN pro lidská práva, aby „držel hubu“, nebo „sklapnul“. Jde o pohled na celou dosavadní Dienstbierovu činnost ve funkci, ve které mimo jiné působil i bývalý polský disident a premiér Tadeusz Mazowiecki. Ten ale svůj post opustil, znechucen šarlatánstvím mezinárodního společenství za války v Bosně. Zatímco Mazowiecki kritizoval svět za to, že nebyl s to radikálním zásahem zastavit vraždění v Bosně, Dienstbier se celou vahou své osobnosti postavil proti zásahu, který zabránil tomu, aby se z Kosova stala druhá Bosna.
Plán, nikoli revanš
Dienstbierova kritika má racionální základ. Západ skutečně jedná nesystémově a problém Kosova nechával skoro deset let stranou. Velké demokracie se musejí ohlížet na veřejné mínění a poslat někam vojáky není jen tak. Když se ale situace stala neudržitelnou, Západ reagoval tvrdě. Kosovo nakonec obsadil a zavedl tam správu OSN. Ta jistě trpí řadou nedostatků a kritizovat ji je zcela v pořádku. Dienstbier se však některými svými výroky otevřeně staví do služeb bělehradské propagandy. Celý konflikt lze v jeho očích shrnout asi takto: Miloševič je sice špatný, ale to jsou všichni aktéři jugoslávské krize. V Kosovu sice nebylo všechno OK, ale pořád to bylo lepší než u nás za komunismu, Albánci tedy neměli žádné právo chopit se zbraní, a navíc jim…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
