Případ 58 mladých Číňanů, kteří v polovině června zahynuli ve vzduchotěsném kamionu za bednami s rajčaty a jejichž těla byla objevena v britském Doveru, upozornil na banálně známý fakt. Do západní Evropy se tajně a za nepředstavitelných podmínek snaží dostat statisíce Afghánců, Srílančanů, Indů, Číňanů a dalších cizinců. Mnoho jich cestou zemře. Evropa se jim sice brání, ale čím dál víc je zároveň potřebuje. Mění se vůbec něco?
Nic je nezastaví
Důvody migrace jsou známy: války, hladomory, bída. Zdrcující většina cizinců se dnes do Evropy hrne „za lepším“ a mnohdy žádný azyl nechce. Doverská tragédie obnažila základní problém běžného postupu proti nelegálnímu přistěhovalectví. Evropské státy sdružené Schengenskou dohodou se spoléhají na metodu opevnění, na co nejlepší ochranu svých vnějších hranic. Podobný postup pracně dohadují se svými sousedy, jako jsme my, Poláci a Maďaři. Do vybavení a počtu pohraničníků Západ vráží obrovské peníze. Hranice se zahušťují, pro organizované převaděče je těžké přes ně přejít, ale přecházejí. Známý je příklad našich severních sousedů: Poláci už dva roky hlídají hranici společně s Němci a převaděči se jí pokud možno vyhýbají. Klesají tam počty zadržených, což si před dvěma týdny ve zprávě o ilegální migraci pochvaloval německý ministr vnitra Otto Schily. Naši policisté hranici spolu s Němci nehlídají - Praha není s to uzavřít potřebnou smlouvu, takže stále fungujeme jako „brána do Německa“. Ale ani sebelepší…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 25 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
