Středa 28. června, půl šesté večer. Z kanceláře nuceného správce Investiční a Poštovní banky vychází ležérně oblečený čtyřicátník v brýlích a s prořídlými, mírně rozcuchanými vlasy. Libor Procházka, dlouholetý hlavní stratég IPB a donedávna jedna z nejmocnějších postav české ekonomiky, právě absolvoval desetiminutový pohovor o tom, že nedostane odstupné, tzv. zlatý padák. Navzdory nepříjemnému tématu září bankéř skvělou náladou, dokonce svoluje k vůbec prvnímu vyjádření pro noviny. Je ovšem velmi stručné: „Nejsem si vědom, že bychom něco dělali špatně. Nucenou správu jsme nečekali, podle nás se dalo do poslední chvíle jednat. Co teď dělám? Rozkoukávám se, přemýšlím.“ Pak se přátelsky rozloučí s ochrankou a několika opozdilými zaměstnanci a stále s úsměvem na rtech zamíří pěšky kamsi do centra Prahy.
Žádná pomsta
Libor Procházka skončil na dlažbě spolu s dalšími čelnými manažery IPB. Do tohoto elitního týmu patří i bývalý generální ředitel Jiří Tesař a jeho nástupce Jan Klacek, Jiří Weigl (člen sboru poradců Václava Klause) či Lubomír Štěpaník, známý ze svého působení v Komerční bance jako člověk spoluzodpovědný za osmimiliardovou ztrátu z obchodů s podvodnou firmou B.C.L. Ostatní zaměstnance, pobočkovou síť a zbylý majetek koupila, jak známo, před čtrnácti dny Československá obchodní banka. „Nepřevzali jsme celkem jedenáct lidí z vrcholného vedení,“ říká člen představenstva ČSOB Jan Lamser. "Nebyla to žádná pomsta. Vzali jsme ale ohled na mínění…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
