Abychom zůstali svobodnými lidmi, potřebujeme omezit nové technologie. Možná drony

„Zamrzám přitisknutý ke zdi. Mezi mnou a ulicí je plechová brána, ale pokud dron přelétá ve výšce 2–3 metry nad povrchem, jeho citlivá termokamera bez problémů zachytí moji tepelnou stopu. Bzučící objekt nakonec proletí pár metrů ode mě. Než stihnu vydechnout, na druhém konci ulice, ze směru, kam zmizel, se ozve ohlušující výbuch.“

Výše citované věty nepocházejí ze sci-fi románu ani z epizody britského seriálu Černé zrcadlo. Nejsou ani popisem úzkostné noční můry. Pocházejí z mimořádné – a mimořádně důležité – reportáže Tomáše Forróa „Drony píší budoucnost válek a hrozeb civilního světa. I snajpeři začínají být zbyteční“, která vyšla minulý týden v Denníku N.

V ukrajinských městech a vesnicích blízko fronty nejsou podobné děsivé zážitky ničím výjimečným. Forró popisuje drony, které před supermarkety či kostely házejí malé miny ve tvaru motýlků. Rusové počítají s tím, že děti neodolají nové „hračce“. A také drony číhající při cestách na auta, vzlétnou, až když se vozidlo těsně přiblíží. A narazí do předního skla.

Píše o nesnesitelné lehkosti, se kterou je dnes možné zabít člověka. Pomocí dálkového ovládání, na vzdálenost desítek kilometrů: