V posledních měsících přinesli statistici řadu dobrých zpráv. Počátkem roku se poprvé po dvou letech vzpamatovala stavební výroba - tradiční příznak konjunktury - a od té doby stále roste. Vytrvale stoupá také průmyslová výroba, inflace je nízká a míra nezaměstnanosti klesla v dubnu na 9 %. Pro letošní rok předpovídá většina domácích i zahraničních institucí našemu hospodářství konečně růst, a to o 1,5–2 %. To je jistě potěšující pro všechny občany. Bude více práce, více zboží, více peněz, snad se tedy budeme mít o něco lépe než loni. Vděčíme za to politice současné vlády, jak se s oblibou chlubí její předseda? Podařilo se úspěšně dokončit transformaci našeho hospodářství? Na obě otázky stačí jediná odpověď: bohužel ne.
V závěsu za Německem
I kdyby ekonomika rostla třeba o 3 %, samozřejmě to naprosto nestačí, pokud se chceme během deseti až patnácti let přiblížit alespoň průměru Evropské unie (měřeno produkcí na jednoho obyvatele). Příčiny našeho růstu ostatně nejsou ani tak ve zvýšené kvalitě našich nabízených výrobků a služeb, ale spíše ve vyšší poptávce, hlavně ze zahraničí. Na Českou republiku i celý středoevropský region má zásadní vliv hospodářský vývoj v Evropské unii. Jak známo, zejména je pro nás klíčové Německo, náš největší obchodní partner, na nějž připadá více než polovina našeho celkového zahraničního obchodu. Naštěstí pro nás je tamní ekonomika v podstatně lepším stavu než na začátku minulého roku (letos čeká růst HDP o 3,2 %).…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 30 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
