Filozofův návrat z očistce

Leccos nasvědčovalo tomu, že Jean-Paul Sartre, svého času snad nejznámější spisovatelská a filozofická osobnost vůbec, skončí jako neživá figura v učebnicích a zaprášených lexikonech. U nás se ho úspěšně pokusila vymazat z obecného povědomí komunistická normalizace. Ale ani jinde, včetně Francie, nebyla po autorově smrti 15. dubna 1980 pro Sartrův odkaz situace růžová.

Návrat z očistce

Letošní dvacáté výročí jeho úmrtí však už počátkem roku dalo ve Francii do pohybu nebývalou vlnu publicistických aktivit. Asi nejpozoruhodnějším počinem je kniha Sartrovo století, jejímž autorem je filozof a spisovatel Bernard Henri-Lévy. Ukazuje se tedy, že Jean-Paul Sartre není odepsanou figurou. Naopak, podle informací deníku Le Monde má ve Francii stále dostatek čtenářů, kteří ho obdivují a angažují se v debatě, v níž se ukazuje rozporuplnost jeho osobnosti. Právě ta umožnila vznik palety nejrůznějších názorů na Sartra: jedni ho považují za typického intelektuálního teroristu, který okamžitě exkomunikoval všechny, kdo s ním nebyli zajedno. Jiní oceňují, že byl archetypem angažovaného spisovatele a prvním filozofem, který pronikl do masových médií. Samozřejmě, že Sartrovi těžko někdo odpáře jeho politické úlety. Ostatně - týdeník Le Nouvel Observateur zveřejnil i jakousi malou antologii Sartrových omylů, ze které vybíráme:

Jean-Paul Sartre o Sovětském svazu - deník Libération, červenec 1954: Obyvatelé Sovětského svazu mají v zemi naprostou svobodu…