Pokud se nic neděje, nikdo vám určitě nebude vyčítat, že neskáčete po hlavě do páchnoucí žumpy. Když se v ní ale topí člověk, všecko je jinak. Pak se tam vrhnout musíte. Podobně by za normální situace každý pochopil, že se lidová strana a Unie svobody nehrnou do vlády s hluboce centralistickými pudy. Jenomže není obyčejná situace, hraje se o náš vstup do Evropské unie.
Slovenské varování
Minulý týden z Komise EU „prosákla“ zpráva, že nás na podzim čeká zdrcující hodnocení. Vláda Miloše Zemana pro vstup do Evropské unie neudělala nic, co nemusela. Bruselské pocity lapidárně vyjádřil autor projektu uspořádání Evropy po skončení války v Jugoslávii Michael Emerson: „Česká republika ztratila politickou vůli ke změnám.“ O tu jde zřejmě mnohem víc než o ekonomické ukazatele, v nichž dosud - ze setrvačnosti - své postkomunistické sousedy předstihujeme. Zpráva o nevůli ke změnám je drsná zvláště v době, kdy menšinová vláda dokončuje teprve první rok svého působení. Loni po volbách nikdo nevěděl, jak si povede, zda splní své sliby a nasadí vyšší asociační tempo. Z programových a ideologických důvodů bylo také jasné, že Unie svobody neusedne se Zemanem ve vládě. Pochopitelné bylo i chování lidovců: vstup do vlády bez Unie svobody a za podpory komunistů by byl pro ně smrtící.Slyšíme dnes často, že české politice prý chybí vize. Když hrozí, že zůstaneme přede dveřmi, nabízí se téma Evropské unie samo. O jak velkou věc jde, se pozná, když si představíme, že v…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
