0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Komentáře14. 3. 19995 minut

Doba poluxovská

Hledá se nový člověk - nástup v květnu, mohli by si lidovci zaplatit inzerát v novinách. Na svém sjezdu musí zvolit stranického předsedu. Jeho úkol nebude lehký: vyvést stranu z letargie, do níž upadla po odchodu Josefa Luxe z vysoké politiky, a zároveň být alespoň tak úspěšný jako on.

Zavinutá strana

↓ INZERCE
Inzerce Budvar
Inzerce Budvar

Nehybnost či „uvízlost“ se netýká jen KDU-ČSL, panuje v české politice obecně. Projevuje se třeba takhle: nebýt těžkého Luxova onemocnění, měli bychom ve všech parlamentních stranách (US, ČSSD, KDU-ČSL, ODS, KSČM) vždy jen jednoho kandidáta na předsedu. Soutěž naši politici zkrátka ještě nemají v krvi, dokonce se jí vyhýbají, a strany samy něco mění jen z donucení.Josef Lux po svém nástupu v září 1990 (střídal Josefa Bartončíka) zachránil stranu před sešupem mezi mimoparlamentní kverulantky, kam právě mířila. Navíc pro ni získal velkou podporu českých křesťanů a dokázal ji vést tak, že byla vždycky „u toho“. Byla důležitá, muselo se s ní počítat. Za Luxe byli lidovci v centru politiky. Po jeho odchodu (24. září 1998) se strana zavinula do sebe. Proč? Čeká se na vůdce. Josef Lux před rezignací nesvolal své nejbližší do kanceláře a neřekl jim, jak je u šéfů zvykem: Pánové, já musím odejít, ale po mně by měl přijít Franta. Nebo Jarda. A oni by toho sice měli mnoho proti Frantovi nebo Jardovi, ale věděli by, kdo je povede, a byl by pokoj. Ne, Lux je v tom nechal, nechal stranu, ať si vytříbí názory, ať si bez něj vybere, kudy dál. Možná na žádného…

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc