V souvislosti s raketově rostoucí nezaměstnaností můžeme stále častěji vidět na televizních obrazovkách vicepremiéra Vladimíra Špidlu, který má „boj s nezaměstnaností“ v popisu práce. Špidla bohužel, byť zřejmě s dobrými úmysly a nevědomky, svými výroky mate veřejnost.Prohlásil třeba, že nezaměstnanost je již léta největším problémem Evropské unie, ani tam „zatím nepřišli na to, co s ní dělat“. Ekonomové sice mnoho věcí opravdu nevědí, ale právě tohle vědí velmi přesně. Příčinou je příliš regulovaný, rigidní a špatně fungující trh práce, vysoké mzdové náklady, vysoké daně a mnohdy také příliš štědré podpory v nezaměstnanosti.V Německu je jedním z největších problémů jednání tripartity podnikatelů, odborářů a vládních úředníků, které schvaluje výši mezd napříč jednotlivými odvětvími hospodářství. Odboráři se tedy nedohadují o mzdách v jednom podniku, ale o platech v celé federaci. Pokud mají německé průmyslové podniky dvakrát větší mzdové náklady (včetně vysokého odstupného, nejdelší dovolené na světě, placených lázeňských pobytů apod.) než průmyslové podniky americké a chtějí udržet zisk, musí někde škrtat. To znamená propouštění a vývoz pracovních příležitostí. Jen málokdo také otevírá nové podniky. Například Francie má kromě Švédska nejvyšší přerozdělování v EU: daně činí více než 50 % HDP. Tohle všechno ekonomové dobře vědí, ale většina politiků nechce o reformě sociálního systému ani slyšet.Není překvapením, že Vladimír Špidla má podobné názory jako západoevropští…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
